nejen v případech, kdy je mezi zúčastněnými stranami jazyková bariéra.

Využití tlumočníka (nebo neutrálního jazyka) může být někdy i vhodnou

a zcela záměrně volenou strategií ke zmírnění napětí během jednání. Tlu–

močení totiž zpravidla má určitý zklidňující efekt na jeho průběh, interak–

ce mezi znepřátelenými stranami není úplně přímá, a tlumočení tak nechá–

vá oběma z nich prostor pro to, aby zvážily své reakce, čímž poněkud brzdí

možné impulzivní jednání. 

Role tlumočníka pak ovšem nabývá i jiných dimenzí, nestačí, aby do–

tyčná osoba byla pouze dobrým překladatelem, tj. musí disponovat i jinými

kvalitami než pouze výbornou znalostí jazyků zúčastněných stran. Tlumoč–

ník musí být nejen bilingvní, ale i bikulturní, tj. musí umět aktivně uvádět

v praxi komunikační pravidla obou kultur (dodržování odmlk v hovoru, ne–

verbální komunikace, zdvořilostní pravidla apod.). Tlumočník totiž nepře–

kládá pouze z jednoho jazyka do druhého, jedná se o daleko komplexnější

proces, při němž převádí informace a myšlenky z jednoho kulturního kon–

textu do druhého, přičemž musí respektovat všechny možné nuance, má–li

být komunikační proces úspěšný. Do toho spadá i přibližně stejné rozděle–

ní pozornosti oběma stranám tak, aby se žádná necítila znevýhodňována.

V rámci určitých mezí může tlumočník korigovat i obsahovou stránku dia–

logu, zejména v takových případech, kdy některá ze stran použije ostrá slo–

va, či dokonce nadávky. Protože je tlumočník považován za neutrální oso–

bu, má v negociačním procesu určitou stabilizační funkci, a je–li schopný,

může nepřímo ovlivnit celkovou atmosféru jednání žádoucím směrem (za

předpokladu nevměšování se do sporu a zachovávání nezúčastněnosti). 

Řešení mezilidských konfliktů

Přestože bývají konflikty většinou vnímány negativně, mají i řadu pozi–

tivních rysů. Zajišťují dynamiku systémů a umožňují jejich vývoj. „Konflikt

je legitimní formou lidské interakce. Je dokonce nejen legitimní, ale v mno–

ha případech užitečný“ (Plamínek, 2000, str. 268­269). Jsou–li konflikty

legitimní, a mají–li dokonce pozitivní rysy, nemá smysl je přehlížet ani se

jim vyhýbat. Konflikty je třeba řešit, a to dostatečně brzy, ve fázi, kdy se

dotýkají pouze rovnováhy systému, a rozhodně dříve, než přerostou v krizi

a začnou systém destabilizovat. 

V interkulturní situaci mohou být konflikty mnohem výraznější a člo–

věk je vůči nim citlivější. Jak Plamínek (2000) uvádí, každý má určitý re–

pertoár vlastních strategií, jak určitý konflikt zvládat. Lze na něj pohlížet

132